Příběhy z praxe
Bolest žaludku
Klientka má dlouhodobé problémy s bolestí žaludku. Podstoupila i gastroskopii, kde nenašli žádnou příčinu. Nakonec byla nucena užívat léky na žaludek.
Postupovaly jsme po časové ose zpět, kde si klientka prošla události v blízké době, až jsme došly k jedné kde jako malé 7-leté dítě byla svědkem tatínkova záchvatu při cukrovce a měla o něj velký strach že umře. Tato událost klientce vybavila vzniklé trauma, kdy o tatínka opravdu přišla a začalo se to projevovat fyzicky na těle (bolestí žaludku). Bolestí v místě, kde bylo ublíženo otci.
Pokračujeme dále a přichází událost s otcem.....
Jsem na zámku, mám blond vlasy, šaty pro princeznu a na hlavě klobouček. Jsem mladá.... Jdu chodbou, otevírám dveře….vidím otce jak se hádá s tmavovlasým mužem. Na stole jsou papíry a knihy, ten muž mému otci domlouvá. Otec je poctivý, nechce to co on. Chytá otce pod krkem…bojím se, nevím co dělat. Vytahuje pozlacenou dýku…. BODL HO DO BŘICHA! Dívám se na to!...dívám se na otce jak padá k zemi...krev...on drží krvavou dýku, on mě vidí, čeká co udělám...utíkám! Někoho posílá ať mě chytí….Panikařím, třepu se, mám srdce až v krku, třesou se mi nohy, strach že mě zabije.
Křičí ať stojím!! Nenechte ji utéct!!
Běžím ven, přes nádvoří, cestou ze srázu...je tam les….Je noc, tma, nic nevidím. Čekám...nevím kam jít...třepu se...zima, zima...mám strach, zmatek, buší mi srdce, pocit že umřu, beznaděj, bezmoc, strach, úzkost, nestihnu se schovat, zabijí mě!!…Je ticho...Přemýšlím co dělat...Svítá, vylézám z lesa, jdu travou, po cestě...vidím domy, hledám k nim cestu...jsem ve vesnici. Mám strach a obavy z poznání. Ptám se žen, kde se ubytovat….jsem špinavá...hotel….malinkatý pokoj, ležím v posteli, jsem sama, nemůžu dýchat, pocit tlaku na hrudi, mám strach, strach ze smrti, zima....mám zápal plic, pálení na plících, nemůžu se nadechnout!!!….vidím anděla….brečím, mám strach umřít...natahuji ruku, nejde to...mám strach...přibližuji se...v pokoji je světlo...anděl se usmívá….držíme se...je mi dobře….odcházím s ním.
U klientky bylo více událostí kdy byla svědkem zabití svých blízkých. Po zpracování všech událostí přestal klientku žaludek bolet.
Porod
Hodně traumat vzniká, když se rodíme na svět. Spoustu lidí si neuvědomuje jak je to pro dítě traumatizující.
U porodů se zpracovává i následná vyčerpanost a případný pobyt v inkubátoru. Klientka pociťovala vyčerpanost po porodu ještě další tři měsíce. Tento porod byl velmi komplikovaný - rodila se na svět koncem pánevním a ještě měla omotanou pupeční šňůru kolem krku. Proto často uváděla, že nemůže dýchat.
Jako dítě byla klientka citově odloučená a nikoho moc nepořebovala. Také se nikdy moc jako dítě nemazlila.
Cítím teplo do obličeje, kolem očí. Cítím krční páteř, jsem skrčená, nejsem hlavou dolů, jsem obráceně. Cítím mrazení, studené nohy, nervozita, stísněnost, mám pocit, že mám sestupovat, ale nic se neděje. Očekávám co bude. Točí se mi hlava - jako bych byla opilá (klientka se cuká), zima na nohy, tlak na oči, stehna, únava svalů.....nic nepokračuje. Cítím žaludek, zima, pořád cítím skrčená stehna, nervozita (zhluboka dýchá). Chladno....chladno a nervozita (kýve se dopředu a dozadu). Vidím tmu, jsem schoulená (zhluboka dýchá, kroutí hlavou), chci se protáhnout, chodí mi na mysl slovo NAŘÍZNĚTE, mám strach, chce se mi brečet, nevím proč. Hůř se mi dýchá, mám plný nos, snažím se dýchat, víc a víc se choulím do klubíčka, polykám, bolí mě třísla a stehna.......
Můžu já snad za to, že nejsem otočená?....cítím naštvanost. Snažím se aby to pokračovalo, abych se zavděčila, cítím žaludek, chce se mi brkat, bolí mě záda. Jsem otrávená....už nemůžu....mám málo kyslíku, motá se mi hlava (kýve se dopředu, dozadu). NEJDE TO!...jsem nervózní, chtějí abych se posouvala, mě se nechce.
Někdo mi tlačí na břicho, ohýbá se mi hlavička, pnutí za krkem...POTŘEBUJI SE PROTÁHNOUT!!....chtěla bych být venku...NEJDE TO!!! Cítím se ve vězení, není mi dobře, jsem zavřená v krabici...nebavíme mě to....chci být venku.....TLAČÍME!!!....mám dole zadek, budou mě muset vytáhnout, už se tam neotočím....kývám zadkem, snažím se pomoct, cítím stahování, přitahuji paže k tělu, snažím se zaměřit sílu na zadek, trne mi krk, paže u těla, obepnutá páteř...kontrakce, bolí páteř, za krkem...DO BOJE!!!....kývání, kontrakce, jsem unavená, je mi to jedno...rezignuji....
TO JE PRÁCE!!!
DĚLEJ!!! SNAŽ SE!!! NOOO, UŽ!!! NO TAK! Snažíme se obě...VYTÁHNEME TO! CHYŤTE!!! DRŽTE!!!...jsem unavená, cítím tlak, zadek, snažím se to prorazit.....PŘICHÁZÍ MI KONCEM PÁNEVNÍM!!...chci si odpočnout, potřebuji vzduch, očekávám vytáhnutí (klientka se rovná, už není skrčená)....cítím rezignaci, je mi to jedno...TĚŽKÝ POROD!!! BUDEME ŠÍT!....tahají mě za boky, polil mě mráz, tlak na kyčle, někdo sem vrazil ruce....lup...táhne se pupeční šňůra, je mi zle....jsem venku, drží mě, odnáší mě k umyvadlu, balí mě, dala jsem mamince zabrat, je mi to líto. Zasloužím si její lásku? Není na mě připravená. Jsem vyčerpaná.....
Strach z přežití, obava že se o mě muž nepostará
Na sezení mám ženu, která je vdaná a má dceru. Popisuje mi své nevysvětlitelné obavy, že se o ni muž nepostará. Přitom manžel pracuje a finančně se mají dobře.
Po několika událostech, které jsou spojené s těmito obavami se dostáváme po časové stopě zpátky k hlavnímu problému kde vzniklo trauma.....
Vidím strom, ořech, vlají listy, mohutné větve a kmen, lavičku pod stromem. Sedí tam mladá paní, krásně oblečená, čepeček, bílé dlouhé šaty... je to sváteční oblečení. Vedle ní je mladý muž, má cylindr a ozdobnou hůlku. Je sváteční odpoledne. Jsou ukázkový pár a vzor, je to naoko, přetvářka, přemýšlím o té paní co cítí. Po očku ji sjíždí, co ona na to, neví jak se má rozhodnout. Dal jí nabídku a ona si není jistá. (Klientka je v události mimo tělo - vrátím ji do těla a pokračujeme dál)..........Vidím ruce, prstýnek. Navrhuje mi sňatek. Jsem zmatená. Láká mě to....finanční zajištění. Měla bych to udělat kvůli rodině. Přisouvá se ke mě. Přemýšlíme o termínu svatby.
Jsme v kostele, mám závoj, vidím oltář, vyměňujeme si prstýnky. Cítím lidi v kostele. Slyším lidi, zvony, rušno, držíme se, je mi to příjemné. Vidím kočár a koně jak škrabou kopyty zem. Nasedáme a odjíždíme. Začínám ho mít ráda.
Těším se, že mám krásnou svatbu, týká se mě společenské postavení. Po svatbě jsem v sedmém nebi. Nemusím se o nic starat. Mám bílé rukavičky a procházím se.........
Máme děti. Je to krásné. Jsem na procházce kolem řeky. Jdu s dětmi ke kapličce.
Vidím černý kočár, černé koně, černou rakev....MANŽEL!!!....jsem zmatená. Proč každé štěstí trvá krátce? Ztráta, prázdno, jsem v šoku, nevím co bude, přemýšlím o budoucnosti........
Jsem ve středním věku, nemám klobouček. Vidím list papíru na vyřezávaném stole před sebou...je na něm něco napsaného....S LÍTOSTÍ na konci......píšu...podepisuji dědictví pro syna a dceru, závěť. Byla jsem s dětmi sama, stýská se mi po manželovi. Dala jsem mu najevo, že ho mám ráda? Cítím bolest na srdci.....Mohla jsem udělat víc? Nebyl čas na náklonnost a city. Byl často na cestách. Ještě že mám děti. Vedu panství do své smrti.
Popis události v regresi od klientky: Přišla jsem o manžela, který mi zajistil pěkný život. Neřekla jsem mu, že ho miluji. Obava jestli se to dozvěděl. Obava jestli umíral s vědomím, že ho miluji. Neuměla jsem mu dát najevo lásku. V té době to tak bylo.
Vtíravé myšlenky s maniodepresivní poruchou
Otvírám dveře a za nimi stojí sympatický mladík. Po rozhovoru a seznámení s jeho problémy zjišťuji, že v sobě nosí spoustu trápení, které ho velmi ničí. Nejvíc ho ale trápí vtíravé myšlenky, které ho nutí k tomu aby ublížil svým nejbližším...hlavně synovi a manželce. Hledal i pomoc u psychiatričky, ale ta mu moc nepomohla.
Projdeme spolu několik událostí z poslední doby, kdy tyto myšlenky měl, když náhle z něj vypadnou slova….
SMRT JE VŠUDE, KDE JSI TY KATE!!! ...Jsem mladý kluk, asi 20 let. Mám kožené boty, koženou vestu, pásek a na hlavě kápi….Jsem KAT!... Stojím na náměstí, opírám se o sekeru, kolem mne je dav lidí. Můj táta zemřel, musel jsem to převzít...je to moje první poprava...NECHCI TO DĚLAT!!...MUSÍM!!!...ZDĚDIL JSI TO...MUSÍŠ!!! KDYŽ TO NEUDĚLÁM, ODNESU TO JÁ!!
Jdu k pódiu, vystupuji po dřevěných schodech...vidím odsouzeného na špalku….Já to nechci dělat!!!...Cítím tlak na břichu.
Šlechtic mi říká kolik lidí mám popravit….čte rozsudek, dlouhý, dívám se na odsouzeného...NECHCI TO DĚLAT!!!...PROSTĚ MUSÍŠ!!!…..dav křičí….ZAB HO!!! ZASLOUŽÍ SI TO!!!….křičí na něj nadávky….mám vztek, je mi smutno, cítím žaludek, nervozita...lidi se těší...nechápu je….lítost...myslím si, že je to moc přísný trest.
Dočetli rozsudek...napřahuji se...diváci jásají, je mi na zvracení…. JE TO HRŮZA!!!...sekám!!!...dav křičí, že chce hlavu...zvedám ji...JÁ NECHCI!!!!… Není mi to příjemný, jsem znechucený lidma….házím hlavu do davu...odcházím pryč, lidi mě plácají po ramenou….myslím si o nich svoje….
Rozhoduji se kam jít, jestli hospoda nebo jít domů...sedím na kameni...je noc, jsem unavený, cítím prázdnotu...jdu domů...usínám...budím se...rozhoduji se, že tu práci dělat nebudu. Beru si věci, odcházím...nevím kam jdu...pořád jdu, jdu dny….
Přicházím nad údolí, chci se rozhlédnout. Jdu ke kraji, ujíždí mi noha….kloužu dolů...padám….cítím každou ránu na těle...každý kámen….ležím...jsem domlácený, mám zlomenou nohu, dostal jsem ránu do hlavy...vidím rozmazaně...bolest...bezmoc...strach...říkám si, že už nezabiju...vysvitlo sluníčko...ležím...vím, že umírám...všude krev...mám strach, ale je mi i hezky...nic necítím...jen klidnou prázdnotu...nemám tělo...je mi lehce
Při regresi jsme se podívali, kde se nachází duše otce, po kterém zdědil povolání kata. Tato duše se stále nacházela v přítomnosti klienta a vůbec si neuvědomovala, že už dávno nežije svůj život. Svou přítomností ovlivňovala také duševní stav klienta. Po krátké debatě a se souhlasem duše, jsme ji odvedli do světla.
V každé regresi není jen jedna událost, která problém způsobuje, ale je jich vždycky více. Ať už někomu ublížíte vy, nebo je ublíženo vám a nebo jste svědkem jak někdo ubližuje někomu.....
Pokračování:
Vtíravé myšlenky s maniodepresivní poruchou
Pokračujeme dál po časové ose zpět a přichází další starší událost….při této události se projevila přivtělená duše na klientovi, kdy mu dávala jasně najevo, že se chce pomstít za to co jí udělal v minulosti a proto mu posílala myšlenky do hlavy, aby ublížil své rodině.
Slova duše:
Jsem u Tebe dlouho. Štveš mě!! Ano, ublížil jsi mi. Zabíjel jsi nevinné, zabil jsi mé příbuzné, zabil jsi mi děti a manželku!!! Celou rodinu!!!
Klient:
Jsem voják. Mám na sobě kroužkovou zbroj, v ruce meč a štít a na hlavě helmu. Stojím na poli s dalšími vojáky a na obzoru vidím vesnici. Za námi je velitel na koni….dává rozkaz….ÚTOK!!! ZABIJTE JE!!! NIKDO NESMÍ PŘEŽÍT!!! ZAPALTE CELOU VESNICI!!!
Jdu rychlým krokem k vesnici, proti nám vybíhají sedláci s různými nástroji v rukou….bojujeme...zabíjíme...on nás sem poslal….zapalujeme chatrče, pobíhají zde ženy a děti….zabíjíme všechny co jsou po ruce….slyším křik...není mi to příjemné….cítím adrenalin v těle, vztek. Plním rozkaz, nelíbí se mi to….zabíjím sedláky. Chlapi chytají ženy a děti….VŠECHNY ZABÍT!!!...probodávám je a sekám. Běží proti mně žena….sekám ji přes břicho. Beru louč a zapaluji ji. Hážu ji na chatrč...hoří….klekám si na koleno a dívám se jak hoří. Z chatrče vybíhá chlapec...vstávám a chytám ho…šlechtic křičí ZABIJ HO!!! MUSÍ ZEMŘÍT PRO VÝSTRAHU!!!….NECHCI!!! JÁ TO UDĚLAT MUSÍM!! JE MI HROZNĚ!!! NECHCI TO DĚLAT!!!...když to ale neudělám já, oni ho zabijí hůř….Probodávám ho... teče z něho krev...vyndavám meč...dívám se jak umírá...je mi smutno.
Všichni vojáci křičí vítězně….HURÁÁÁ...mě to skvělé nepřijde. Dívám se jak hoří vesnice… všude jsou těla a krev….kontrolujeme mrtvoly….odcházíme….
Na konci regrese přivtělená duše muže sama změnila názor a chtěla odejít do světla. Do světla jsme odvedli i ostatní duše, které v události byli a které nebyli ve světle.
Slova klienta: Moje duše, kterou mám teď, procestovala minulé životy. Byl jsem voják co mu bylo proti srsti dělat takové věci. Jen proto, že pán chtěl ukázat svoji sílu.